Březen 2011

Some bird and Fanta

30. března 2011 v 16:50 | Nessie |  Kreslím
Podobně to tedy vapadá když se někdo nudí o fyzice ( a pak potřebuje doučování ) a něco rozdělá na výtvarce přičemž druhou polovinu musí udělat doma, a aby toho nebylo málo ta dotyčná osoba si narychlo někde vypůjčí knížku aby nedostala poznámku a pokračuje bez předlohy. Toť tedy malá omluva za provedení výkresů, ale přece jenom. Pokud by někoho napadlo kopírovat budu trhat hlavy. Nejsem jenom mírumilovná děvenka co nesnáší násilí. Umím býti zlá :)

















































Nessie

I'll make you happy, baby Just wait and see For every kiss you give me I'll give you three

28. března 2011 v 21:16 | Nessie |  Diary
Jen tak zamyšleně sedět na polorozpadlé nádražní lavičce a nepřítomně zírat pod kola vlaků,při západu slunce doprovázeném hudbě nápadně připomínající Paříž. Yann Tiersen a nekonečná slat v tom okamžiku mě pohltila. Nedokázala jsem myslet na nic jiného než na blížící se jaro aměkkou postel co na mě někde za zatáčkou čekala. Všechno pominulo ve chvíli kdy jsem vzala do ruky černý kufřík,uvnitř kterého byla moje spása, ze které ne a ne vyloudit to zatracené fis3.
Otevřela jsem sešit ale místo vzorečků jsem v něm objevila papírky s dnešními rozhovory. Tak k tomu je tedy fyzika. K prosazování vlastních názorů, siláckých řečí a šíření optimismu načež ani jedno z toho si nejsem dlouho schopná udržet. Vypaří se stejně rychle jako zmizí papírek unášený větrem. Najít je vyžaduje značnou odvahu nebo další hodinu fyziky.
Jen tak náhodou jsem z roje nesmyslných myšlenek vybrala tu co by možná stála za zmínku. Kdy už mě okolní svět přestane brát jako naivní dítě, hadrovou panenku nebo neviditelný otravný hmyz co se moc zajímá? Nemám na to nárok? Neměla bych být brána na úrovni na jaké jsem a ne jako nula co nic nechápe, co je na obtíž. Chyba vlastně nemusí být nutně ve mě. Oči dospělích - věkem, psychikou jsou někdy vyspělejší i moji vrstevníci - jsou zaslepeny lží. Nedokáží pochopit že dítě jakožto puberťák má své názory, hledá sebe sama a chce se zařadit do společnosti. Netvrdím že je to tak u všech dospělích, ale nemůži si pomoct, zkušenosti dokazují své.
Flegmatik x melancholik x sangvinik x cholerik. Náročná otázka nemyslíte? Ale proč lidi rozřazovat do určitých skupin. Je to jako s tím mým věčným problémem se zařazením se do společnosti. Ukázáním sebe sama. Nemusím přece být v nějaké skupině, můži tvořit pomyslnou skupinu do které budou spadat lidi co jsou trochu jiní a není jejich největší starostí rozmazaná řasenka či nestihnuté nagelované vlasy, ale smysl života, hudba, myšlenky a štěstí ostatních. Leze na mě poezie? Zatracená "jedna čtvrtina".
Fotka moje, písnička kéž by moje ale v mojem srdci zůstane dlouho.

Vaše Nessie


Šnečku, šnečku vystrč růžky...

26. března 2011 v 21:18 | Nessie |  Diary
To by se člověk divil co po zimě najde na zahradě.
Dneska jsem byla na oslavě u kamarádky, takže jsem si to moc užila. Doufám že se konečně vyspím, ale zase tak unavená nejsem. Nesnáším ty noci kdy se mi zdají dokola pořád ty samé sny, jejichž jedinou náplní je tíseň a násilí. Kdo taky ne, že?
Tak nějak si říkám o čem ten život vlastně je. Jestli má být o tom že člověk chodí poslušně každý den do školy, pilně se učí, vystuduje najde si zaměstnání vybuduje si kariéru, najde vysněný protějšek s kterým má poslušné děti a nakonec si ve stáří užívá s vnoučaty a v klidu odejde tak už nevím. Chtěla bych to jinak, chtěla bych se nestydět umět si ten dar života užít. Chovat se podle vědomí že člověk nemá nekonečně času, umět změnit svůj osud. Chci umět být sama sebou, ukázat téhle společnosti, že nejsem jenom nějaká namyšlená nána bez vlastního názoru co jívidíte na ulici jako každou druhou kouřit atd.
Nicholas Hooper - Harry and Hermione
Mám tady další skladbu od Nicholase Hoopera, která mě totálně dostává na kolena. V zásobě jich teď mám hodně.
Jedna jediná fotka, trochu starší a tak nějaká se mi hodí k nadpisu ( ano jiný mě nenapadl zaprvé, a za druhé - chci se vrátit do školy. Ano, já tam vlastně nechodila... )




















Nekopírovat a tak dále, však víme :)

Nessie...

Jediné co vím o životě je že vede velmi neférové přátelství s osudem.

24. března 2011 v 19:49 | Nessie |  Diary
Ano, tu blbost nahoře (nadpis) jsem vykoumala já. To by nikdo neuhodl.
Mimochodem, už zase jsem blázen do Harry Pottera, očekávejte prosím návaly všemožné hudby z filmu. Musím si kvůli nim vymazat většinu ostatních písniček z mobilu.
Článek začínám psát kolem půl 7 a venku slyším pořád řvát ptáky, je to neuvěřitelné jakou změnu člověk zpozoruje po týdnu stráveném na horách. Měla jsem chu/T vyrazit fotit ale nějak z toho sešlo, protože jsem super líný počítačový maniak co stráví hodinu jenom poflakováním se po oblíbených stránkách.
Nicholas Hooper - When Ginny Kissed Harry
Nyní pro Vás mám nějaké fotky. Ty starší které jsem měla připravené. Jsou všechny v podstatě stejné. :)
sakra,technické problémy fotky jsou jen dvě. Nu což, pravidla znáte.






















No to je mi milé překvapení.

23. března 2011 v 16:48 | Nessie |  Diary
To jste rádi že jsem zase tady viďte. Tak jak začít.
Omlouvám se že jsem nepřednastavila ty články jak jsem slibovala ale nějak nebyl čas. Bohužel. Mám vlastně pocit že ta malá pauza pomohla. :) Za ten týden se toho stalo hodně. Na jeden večer se ze mě stala ubrečená hloupá husa co měla hnusnou chuť se řezat, protože jí ovládl mylný dojem že bolest pomůže. Překonala jsem to. Pak ze mě byla holka,který ostatní říkali "Seš sjetá nebo co? " nebo " Proboha, co jsi chlastala." Ale já prostě byla jen v té chvíli šťastná. Nic víc.
K samotnému lyžování nic moc nemám. Vysekala jsem se oproti někomu dosti mírně, i když komentovat svůj styl ala neohrabané kuře radši nebudu.
Protože mám teď přebytek fotek, objeví se tu během dalších pár dní postupně :).

Nessie...

Johne Lennone...

14. března 2011 v 20:15 | Nessie |  Diary
http://data.whicdn.com/images/7131487/tumblr_lfgbwsEPgT1qg79f4o1_500_large.jpg?1297639983
A já se zamilovala. Ano, do něj. Do Johna Lennona, já vím, šílené.

I když se dnes pokoušela připojit se ke mě má dávná přítelkyně z dob naprosto šíleného pesimismu deprese statečně jsem odolávala,až do chvíle než jsem nasedla do auta za černočerné tmy. Místo abych Evanescence přetáčela jako obvykle teď mi tam hráli pořád. Ne, to nic.
Ve středu odjíždímě na lyžák a o mě se začala zajímat chřipka. Super. Dnes mám radost protože mám nový zápisník, ale jsou tam obrázky z Paříže, zamilovala jsem se do něj. Mám si kam psát citáty a tak dále. Zítra nebo během týdne se tu snad objeví nějaké fotky.
Po večerech, listuji v knihách o Kojhnu Lennonovi prohlížím fotky a tak dále. Poviná četba? Neexistuje.
Na víc se dneska nezmůžu thezký zbytek večera ;)

Nessie

Obrázek z weheartit.com

Stejně si nedám říct.

13. března 2011 v 16:02 | Nessie |  Diary
Vtipné,že jedna z věcí které jsem psala v předchozím článku byla že ten layout tu určitě vydrží a tak dále... no znáte to. A dny dny po zveřejnění onoho článku se tu objeví jiný layout jak nečekané,že? Ale,já jsem ráda že jsem taková. Chodit sem a koukat na černou nestvůru kterou jsem udělala během 10 minut abych začala psát články, to nebyl dobrý krok. Teď se tu cítím lépe. :)
Včera jsem si jela trochu zlepšit náladu a vzhledem k tomu že jsem strávila hodinu ve vlaku,v uších rozbitá sluchátka + další dvě hodiny sezením v prázdném sále na filmu který už jsem viděla, měla jsem tedy hodně času přemýšlet. Vážným tématům,které stojí za to promyslet jsem se automaticky vyhnula ( proč si kazit den ) a přešla radši k blogu. Chci tedy ohlásit pár malých změn. Zase mě začala bavit grafika, není známo na jak dlouhomi to vydrží soudě podle rychle se měnících nálad, ale chci to zkusit. Mám takový nereálný plán, a to udělat tady z toho zase trochu grafický blog. Znamená to větší množství článků ( doufejme ) a méně nesmyslných článků jako jsou zápisy deníku. Mohu se snažit sebevíc, ale nejsem zrovna nejlepší pisatelka a když pak čtu své starí články,mírně řečeno se mi obrací žaludek a stydím se že jsem mohla něco takového zveřejnit. Grafiku a fotky co jsem dneska vyfotila nebudu moct zveřejnit dnes protože ve středu odjídžím na lyžák ( i přesto že ještě nemám polovinu věcí ) a v tuhle chvíli tu nechci týdení pauzu. No řekněte ve chvíli kdy chystám to tu rozjet,by to nebyl nejlepší nápad.
Přesto mám alespoň jednu jarné fotku pro Vás :).























Nekopírujte,nevydávejte za své a tak dále a tak dále.

Loučí se s Vámi Vaše jarně naladěná Nessie. :)

Hej,ona se nechala voškubat!

10. března 2011 v 20:58 | Nessie |  Diary
Tak jsem zase jednou seděla na židli před věčně zaseknutým notebookem. Naplněná vztekem sama na sebe jsem se snažila zbavit věty "Musíš se naučut nít ráda sebe sama." Je ironie že právě pomocí této věty jsem se snažila někomu pomoct já,přivézt ho k optimismu,nalézt důvěru v sebe sama. Zvláštní.
V tu chvíli mě napadlo že bych se měla asi psychicky připravovat na nadcházející den, na koncert,zkoušení,referát a recitaci, opravování písemek a další v podstatě nepodstatné (to spojení se mi líbí). A stejně jsem tu dál seděla patlala se s čímsi-cosi co zde asi shnije na dlouhou dobu a byla spokojená že to vymýšlení a všemožné nepovedené pokusy mám za sebou. Psala jsem další bezvýznamný článek a byla jsem spokojená, nedokázala jsem si představit že se budu muset zvednout a všechno co jsem odkládala na neurčito budu muset zvládnout než mi ztěžknou víčka ( to bývá obvykle velmi brzy ) a já usnu načež se jakoby za 5 minut probudím s nutkáním lehnout si a už se neprobudit.
Měla bych vysvětlit titulek? Ano, poprvé v životě jsem byla u kadeřnice. A aby článek byl alespoň o něčem přináším Vám fotku svého dokonallého zpestření nepředhledného pokoje.


































Opravdu to musím říkat?Nekopírovat bez zdroje...

Hezký zbytek večera a týdne přeje Nessie ;)

Vyplatí se počkat. Snad.

6. března 2011 v 18:11 | Nessie |  Diary

Říkejte si kdo chcete co chcete. Nemám teď čas ani náladu tady být,dneska i včera jsem byla venku -což je na mě pokrok - a byla jsem ráda. Plánuji tady pár změn které doufám přijdou co nejdříve a plánuji je s příchodem nového layoutu, s kterým jsem se patlala celé odpoledne a s kterým člověk prostě nemůže být spokojený.
Takže do doby než na něco přijdu tu moc článků nebude.

Vaše Nessie...

Chci jaro. Okamžitě. Teď hned...

A little bit of heaven, but a little bit of hell

3. března 2011 v 18:01 | Nessie |  Diary
Jsem ráda že mě přešlo to každodení psaní a nudném životě, které obsahovalo výčet všech hodin, písemek a známek. Uf.
Dnes není rado zahrátvat si se mnou, myslím to zcela upřímně. Jsem náladová. Mám teď chuť vzlétnout - i když v tuto chvíli by to vzhledem k nepropustým mrakům nebylo zrovna ideální - , ale ráno byla nálada na bodu mrazu. Střídá se to dost rychle. Už mě to štve.
Začíná to vypadat že tady teď moc nebudu. Matika na mě útočí a známky nejsou ideální. Každopádně mě chytlo focení a tak tady mám další malou várku fotek. Jsou focené dnes, mám náladu na modrou ( chci modrý růže, hned ).Původně jich bylo víc ale jak jsem se na ně podívala došlo mi že to není až zase tak dobrý nápad.Zbyly dvě.




















Ty boty, jsou moje. Chápete to? :)



















Asi moje nejlepší fotka, je focená vlastně náhodou. Jsem na ní náležitě pyšná :). Za jakékoliv porušení autorských práv budu vraždit... Hezký den :)

Nessie

Žiji ve svých iluzích. Musím je proměnit ve skutečnost než mi je někdo vezme.

2. března 2011 v 16:24 | Nessie |  Úvahy
Na podobné téma jsem čekala. Teď když to konečně přišlo pořádně nevím co vlastně psát.
Tumblr_lhdsnckpjr1qexme2o1_500_large
Nejdříve chci říct že podle me ( a určitě nejsem sama ) je ztráta iluzí dost těžká. Nejtěžší je v podstatě vyrovnat se s novou skutečností. Vememe si například malé dítě jemuž rodiče právě bezcitně oznámili " Ježíšek není, prostě se s tím smiř. " Kouzlo ve které dítě doposud věřilo zmizí, jak se pak má radovat z Vánoc?
Je samozřejmostí že každý z nás má nějaké iluze ( tedy alespoň si to myslím soudě podle svého okolí a podle sebe ) ale důležité je aby i po jejich ztracení měl nadále v co věřit.
Já jsem si vždycky říkala že jsem si připustila některé věci abych se netrápila ale v poslední době zjišťuji že je to spíše naopak. Žiji,ve snech a iluzích které kolem mě tak jako lítají a já je nedokáži odehnat. Proto ten nadpis, nechci o ně přijít, ale vím že někdy se to stane. A jak jinak to provést než je doopravdy žít. Samotná proměna už vyžaduje učitou odvahu kterou musí člověk načerpat svým vlastním způsobem. Ať žije hudba.
Také si myslím ( jak otřepané ) že čím déle je člověk o něčem přesvědčen tím těžší je vyrovnat se s tím. V některých případech je odhalení více méně příjemné, nicméně není to asi příliš často. Lidé si věci většinou iluzemi zlehčují, přesvědčují se o něčem tak dlouho až tomu uvěří. Zklamání které pak většinou čeká je vlastně i jejich zaviněním.

To je asi tak vše co bych Vám chtěla říct ;)

Nessie...

obrázek z weheartit.com

Everybody hurts some days It's okay to be afraid

1. března 2011 v 19:27 | Nessie |  Diary
Byla jsem 100% rozhodnutá strávit zbytek dne mlácením se do hlavy učebnicí dějepisu. Pak mi -na můj poměr- dost brzy došlo že do hlavy mi věty takhle nenapadají a tak jsem to radši vzdala.
Mám teď trochu více věcí než jsem čekala a já "děsne zodpovědná" je musím splnit. Kéž bych toho byla schopná. Například ta français présentation. Ne, neřešit
V posledních dnech skoro úspěšně odolávám pesimistickým myšlekám a jsem to spíš já kdo je naštvaný z negativného přístupu ostatních. Dnes to bude zlomové. Za tyto dva dny jsem spala celkem asi 7 hodin a snědla pár neochotných soust. A ne není to že bych chtěla hubnout, dovoluji si tvrdit že zrovna já to nepotřebuji.

Co jste si mohli všimnout,zase jsem změnila layout, Je takový který mi prostě víc sedí, můj styl a jsem spokojená. Samostatným článek ale plýtvat nebudu.
A nyní aby tento článek nebyl zase zcela o ničem, přidám i pár nepovedených fotek z dneška. Nelekněte se.