Květen 2011

Starajíce se o štěstí jiných, nacházíme své vlastní.

30. května 2011 v 18:57 | Nessie |  Diary
Byl to chytrý člověk ten Platon.
Právě jste se stali svědky jedné z neuskutečnitelných chvil kdy nemám co na práci. Díky tomu že klavír obsadila sestra, na flétnu se za neustálého znění jejích skladeb nemohu soustředit a zítra jdu místo poslední hodiny k očaři nedělám, tu prostě sedím a užívám si ten pocit. Za opravdu dlouhou dobu vlastně ani ne smutku jako spíše času stráveného někde pod hladinou takového ohlušujícího ticha se mi povedlo vynořit se a pořádně se nadechnout. Všechno je to asi ve víře v sebe sama.
Bylo to těžké uvědomit si co vlastně chci, ale jak to bývá snaha nebyla marná. Výborně, šeptá v mé hlavě hlásek, který nenápadně vstal z mrtvých a i když teprve sbírá dech s každou zmínkou je silnější. Naopak postrádám ten úlisný, protivný a vlezlý hlas co mě mučil mylnou představou že to jsem já.
Idzztg_large
Mám zase Potterovskou mánii, která se sice neprojevuje nějak zvláště silně než že si několik hodin denně/ nočně? ničím oči zíráním na malinká písmenka, která mě pohlcují neuvěřitelným způsobem. Čtu teď 5. díl a zrovna včera kolem půlnoci jsem se dostala do části kdy Harry nahlédl do Snapeovi nehhorší vzpomínky. Vyvolalo to ve mě vlnu soucitu a hlavně nenávisti. Ne, že bych to myslela na Jamese nebo Siriuse. Najednou mi došlo jak nesnáším faleš, přetvářky, šikanu slabších. Najednou moje myšlenky nebyli u Harryho se kterým jsem zatajovala dech do poslední chvíle než uprchl z kabinetu a pak jsme se společně udýchaní opřeli o zeď a snažili se srovnat každý ve vlastní hlavě myšlenky. Myslela jsem na svět. Široký pojem, zrovna tak si můžete představit že mluvím o hodině zeměpisu. Došlo mi moc věcí. Proto tak miluji knížky. Vždy si v nim najdu něco, nějakou radu, pomoc nebo myšlenku.
A? Zjistila jsem že si vůbec nepamatuji co bude dál. Je to jako bych to četla poprvé, skvělý pocit. :)

Když už jsme u toho, ta Umbridgeová je zlá hnusná ropucha. Tečka.

Mějte se hezky ;) Obrázek z weheartit.com

A znovu:
kdo máte rád Avril prosím přidejte se a šiřte dál. ;)
Chceme Avril Lavigne v ČR
Třeba to pomůže )

Les erreurs sont á la vie.

29. května 2011 v 19:50 | Nessie |  Diary
Až na to že čárka u "á" má býti na druhou stranu je to pravda. Chyby patří k životu ( překlad pro nefrancouzštináře ). Je jen na nás jestli se naučíme chyby přijímat a hledat v nich poučení případně pozitivní pohled na situaci. Ačkoliv, záleží na tom jak moc hluboko se chyba vryje do naší mysli. To je ovšem také na nás. Máme šanci zarazit to, většinou. Jenže málo z nás, má dostatečně silnou vůli. Nebo dostatek výmluv.
Chybí mi to tady. Chybí mi chození se jen tak vypsat a ztrávit dalších 45 minut čtením článků na blozích oblíbenců. Ráda bych si zase zavedla jakýsi takový zvyk místo sezení na facebooku. Bohužel. Na to už také nemám moc času. A ke konci se to nezlepší. Ba naopak. Zkoušky na flétně i na klavíru, koncerty se hrnou a o mých známkách bych se vlastně neměla ani zmiňovat. A víte co mě na mě vždy udivuje? Zítra máme 4 hodiny češtiny a místo toho abych já se učila sedím tady. Celý víkend jsem byla pryč, na flétnu nesáhla. Čas poslední dobou trávím buď tak že nejsem doma, učím se, snažím se odreagovat na hudbě a nebo si píšu. Citáty. Vlastně ty mě nutí občas se zamyslet a nepropadat panice.
Tumblr_l9b768yyhs1qboj2zo1_500_large
Je těžké být individualitou, stát si za svým a bojovat za to, ale vydrž... a jednou si řekneš : Žil jsem tak jak jsem chtěl.
A už se k tomu pomalu,ale jistě dostáváme. Když by si někdo kdo mě zná déle nebo déle čte moje články náhodou tento přečetl mohl by mi prosím dát vědět jestli mu přijdu jiná? Ano, časem na to přijdu sama, ale jsem asi moc líná. V uších mi zní jenom ty věty které mi říkají že jsem se stala arogantní a poněkud namyšlenou.
Někdo z Vás asi ví, že velice dlouho jsem se snažila změnit svůj pohled na svět, být optimistka a umět vyjádřit své názory. Nikdy jsem to příliš nedokázala. Na nějaký krátký čas jsem myslela jako optimista, dlouho mi to ovšem nevydrželo. Pesimismus je se mnou zpátky a já ho přivítala s otevřenou náručí. Zato bych si dovolila upozornit že jsem začala říkat své názory. Nahlas. Citát nahoře je jeden z těch, který má pro mě v hlavě ještě dovětěk " Tak sakra, co blbneš, nebuď hloupá, seber se a začni se sebou něco dělat! " A já ho poslouchám. Každou chvíli mě to sice přejde, ale věřím že nakonec to zvládnu. Budu zase v pořádku. V posledních asi 3 týdnech se mi povedlo odehnat od sebe dost přátel a najít v sobě nový talent pokazit vše co se dá. Zůstalo mi posledních pár nadějí nepochybně, se svým přístupem nevím jak se vyvinou. Zničila jsem sebe. Doslova, do písmene. Měla bych se vlastně radovat z nadcházejících prázdnin o kterých bych se měla dát dohromady, na mě to bude mít účinek opačný. Nebo ne?

Jistě jste si všimly náhlé změny layoutu. Jsem spokojená. Obrázek v textu je z weheartit.com.

Tak zase někdy. Možná.
)

A prosím pozor: Ještě koukám, kdo máte rád Avril prosím přidejte se a šiřte dál. ;)
Chceme Avril Lavigne v ČR
Třeba to pomůže )

Štěstí je to jediné co můžeme dávat, aniž bychom to měli.

22. května 2011 v 18:59 | Nessie |  Diary
Taková chvíle jako je tato se v mém životě poslední dobou opakuje velice často. Sedět na židli, koukat z okna a nevědět co dělat i přesto že je spousta věcí do školy co čeká na vyřízení. Při druhém pohledu zahlédnout vlaštovku , která jako by zvěstovala brzký příchod léta a prázdnin. Ve vzpomínkách vidím své staré já, které při tomto pomyšlení skáče radostí a představuje si nic nedělání, skákání ve vodě a volnost. Marně hledám v sobě samé alespoň malý střípek z té staré, dobré relativně veselé a hlavně šťastné Nessie. A nenacházím ho. Jsem úplně někdo jiný. Asi to tak má být. Vždyť jak dlouho jsem hledala sebe sama. Nachvíli jsem byla optimistická holčinka co všem chtěla přinášet dobrou náladu. Zjistila jsem, ale že to nejsem já. Má to tak být.
Tumblr_lk9z85tso91qgcyruo1_500_large
Společnost mi teď dělají dva věčně se hádající hlasy v mé hlavě. Jeden vlezlý, protivný se špatnými nápady a druhý tichý nevýrazný hlásek. A já se rozhodla věřit tomu silnějšímu. Tichý hlas se postupně stahuje a někdy už se mnou vlastně ani není. Zvláštní ticho naplní jenom posměšný smích vlezlého hlasu. S hrůzou a jen velice těžko si uvědomuji že ten hlas co mě ovládl je vlastně mé pravé já. Cítím se prázdná i když spoustu věcí díky mému stavu vyšla mnohem lépe než jsem si kdy představila, nebyl to záměr. Vím to. Nevěděla jsem co se stane aneopakovala bych to jen kvůli tomu.
Postupně ztrácím přátele. Za to si můžu také z části sama, na druhou stranu se tak ukazují přátelé praví. Já objevila svůj vlastní vnitřní svět, do kterého se dostávám v tu chvíli kdy se do mých uší dostane hudba a já mám šanci bez povšimnutí proplout davem.
Nepřipadá v úvahu že bych měla nějak čas a ještě náladu psát sem, jen jsem se podívala na blog mojí milované Nobody a zjistila jsem jak mi chybí dny kdy mojí starostí bylo že jsem se jeden den nedostala na blog a že mi určitě klesne návštěvnost. To sice není spjato s tímto blogem, ale stejně. Kdo by se nad tím nepousmál?

Budujeme život pro nějakou bytost, a když ji do něho konečně můžete přijmout, ona nepřijde. Pak pro nás zemře a my žijeme jako zajatci v tom o bylo určené pro ni.
- Marcel Proust

Náplň mých odchodů do jiných světů. Citáty, náměty na přemýšlení. Hlasy, jiné světy. Páni, vážně musím vypadat jako psychopat.

Nessie

obrázek : weheartit.com

I don't understand you.

14. května 2011 v 15:50 | Nessie |  Diary
Můj život nabral neuvěřitelné obrátky. Po některých situacéch je téměř zázrak že jsem se sem přišla nějakým způsobem vypsat. Je toho na mě moc. Svým způsobem si za většonu z toho můžu sama, jenom jako většina lidí přirozeně hledám něco/někoho koho bych z toho obvinila. Jak přemýšlím nenacházím nikoho. A je to tak správné. Své problémy si většinou nadělám sama a sama bych je měla řešit. Přesto je se mnou stálé vědomí že sama to nevyřeším.
Tumblr_ll5zl6sfsm1qahxguo1_500_large
Chybami se člověk učí.
Ráda bych tedy chyby posledních dnů, týdnů či dokonce měsíců proměnila v něco pozitivního. Není mi ale úplně jasné jak to provést. A jestli to vůbec jde. Jizvy nejdou vygumovat jako když něco špatně narýsujete. Mě zůstanou nejenom v srdci. Tak se koukám na zataženou oblohu a snažím se nepropadnout histerickému záchvatu, který by zajisté vedl k další možná ještě větší chybě. Takže co, budu dále psát nesmyslné věty o chybách? Ne,nemá to cenu. Musím to vyřešit nejlépe v sobě.
Nebýt té mmodré rozpadající se modré otravy na mé noze, rozběhnu se daleko ode všeho jen za znění mých nejoblíbeějších písniček a vědomí že je to pryč.

You don't know me because i don't know me too.

10. května 2011 v 20:43 | Nessie |  Diary
Seděla jsem s nepřítomným výrazem v obličeji v zapařeném vlaku. Oknem jsem sledovala trávu vlnící se ve větru, čímž připomínala jakési suchozemnské vlny s pěnou navrchu. Být u moře. Ne, to by se mi nechtělo. Děsí mě ty potvory které nám hezky ukázala paní milovaná profesorka. Věřte mi vidět jí večer po koncertě fičet městem na kole v obepnutém tílku Vám vážně zlepší náladu.
Sklepla mě zima a já nevěděla jestli to je letmým pohledem na levou ruku nebo tím že se vlak rozjel a klimatizace konečně ochladila vzduch. Měla jsem pocit že v prázdém vagonu se na mě vše dívá. Nevěděla jsem co dělat. Něco mě pronásledovalo. Já vím co.

Co bych dala za zimní deštivé dny kdy se dá nosit jenom dlouhý rukáv a nosí ho všichni. Co bych také chtěla? Aby se mi tak rychle nevybíjel mobil, neměla bych strach že nebudu moct být s nikým ve spojení a mohla bych přestávky trávit jako člověk neslyšící své okolí, jenom to co chce. V uších mi automaticky zní - You do'nt know me... You don't know me ...

A já jsem vlastně hrozný sobec. Mám přátele. Mám přátele kteří se mnou nestrácejí trpělivost a pomáhají mi a co dělám já? Ano, prosím pěkně chovám se jak nána.

Ne, jenom mám dnes zase vyjímečně dobrou náladu.

Koho by to napadlo že pro mrazivých dnech přijde zase slunce?

8. května 2011 v 19:44 | Nessie |  Fotím
Tak jsem dnes zase vyrazila ven. Všechny dávám na dArt , ale ty podle mě nejpovedenější dám i sem. Konečně jsem si ujasnila jak chci aby mé "internetové působení " vypadalo. V příštích dnech čekejte změnulayoutu na něco opět obyčejného. Bude mi to tu doufám pomáhat odlehčit si situace a vypsat se ze všeho. V osobním životě by se mi to hodilo. Tvorbu pak budu přidávat na již zmíněný dArt.
Teď tedy pár fotek )

Popisky asi nejsou třeba, kopírujte se zdrojem, neupravujte a rozhodně nevydávejte za své! :)

Live your life, it's easy if you want!

Don't worry, be happy.

7. května 2011 v 13:37 | Nessie |  Diary
Tak jsem se rozhodla neúplně zmizet. A za chvíli si to rozmyslela. Není ale moc co přidat.

Mám se tak nějak žiju. Za chvíli to bude vypadat tak že propadnu z matiky, ano i takové věci se dějí. Ne, snad to nebude až zase takové. Musím s těmi známkami ale rychle něco udělat. Z toho vyplývá že dnes jedu zase dělat referáty. Strašně mě to baví to Vám povím.

Na grafiku už zase není čas a vlastně mi to tak nějak nevadí. Chci se zase ztratit do své trochu bolestné naivity.

Au revoir.

Some photos

3. května 2011 v 17:46 | Nessie |  Fotím
Ano, mám jeden ze svých šílených stavů. Takže nic moc. Na dArtu mě to teď baví víc takže poprvé za existenci tohoto blogu uvažuji o tom že bez zmínky zmizím. Nejsem moc čstný člověk, pravda. Utíkám od problémů, řeším je nesmyslně.

Mám tady tedy pár fotek z minulého víkendu. Snad se budou líbit.






So, for this moment i can say i have depression, don't to try understand me.
Now I'm Enthedreamer

Goodbye, have a nice life :)

Co shánět dřív, kluka nebo třešeň?

1. května 2011 v 13:57 | Nessie |  Diary
Bez obojího se obejdu.
Po posledních dnech jsem ráda že jsem na tom tak jak jsem. Relativně dobře :). Sádra pořád obtěžuje i když už bych si ráda oblékla nějaké ty kalhoty budu si muset ještě do takového 17. května počkat.

Mravnce už nechci ani vidět.
Včerejší odpoedne bylo zabité referátem na mravence.Fajn, když jsem byla malá sledovala jsem Ferdu a věřte nebo ne, něco co jsme četli si vybavuji ale stejně. Jestli nám po kuchyni poleze mravenec, a na zahradě začnou zahajovat svatenmí tanec, neznám se.

A mě se úplně mění "chutě" ačkliv hudební.
Každou chvíli poslouchám něco jiného.Nyní jsem si našla Reginu Spektor a poslouchám to pořád dokola.
Dnes grafika asi nebude, půjdu spíše fotit.

Založila jsem si deviantart. Prosím podívejte se :) Zatím tam nic neni ale během dneška snad bude :).

Nessie / Enthedreamer